2017 * Literární soutěž

Literární soutěž "Dopis Masarykovi" byla uspořádaná jako připomínka 80. výročí úmrtí presidenta Masaryka.

Literární soutěž "Dopis Masarykovi" byla určena žákům 2. stupně ZŠ, studentům středních škol a gymnázií v rámci ČR. Vyhlášení bylo rozesláno na všechny základní a střední školy v okrese Prostějov a zveřejněno na řadě webů a facebookových profilů s tematikou historie, dějin, vlastenectví, Sokola apod. Soutěž byla propagována rovněž na webu vyhlašovatele pamatniktgm.cz. Uzávěrka pro zasílání prací byla stanovena na 30. 6. 2017.

Bylo zasláno celkem 22 prací, většina z Olomouckého kraje. Hodnocení proběhlo ve spolupráci s pedagogy škol a členy Masarykovy společnosti Prostějov. Celkem bylo vybráno 5 vítězných prací. Všichni účastníci obdrželi za svou účast Účastnický list a také designovou psací soupravu. Vítězové navíc obdrželi finanční prémii 1.000,- Kč a dárkovou tašku Města Prostějov. Ocenění bylo předáno buďto osobně, v budově školy za přítomnosti ředitele, příp. třídního učitele, a to v průběhu října 2017. Část cen byla zaslána poštou (např. do Ostravy).

Jako ukázková práce (viz níže) byla vybrána práce studenta Cyrilometodějského gymnázia v Prostějově Dinh Duc Viet, vítěze starší kategorie.

Literární soutěž lze hodnotit jako důstojnou připomínku kulatého masarykovského výročí, která měla dopad na mladou generaci. Na pracích nebyla hodnocen míra obdivu k této významné osobnosti našich dějin, ale schopnost samostatně uvažovat a věnovat se např. i aktuálním událostem a tématům.

DOPIS MASARYKOVI - VÍTĚZNÁ PRÁCE (kategorie B):

V Prostějově dne 30. června 2017

Vážený pane Masaryku,

dovolte mi, abych Vám touto cestou mohl vyjádřit svůj obdiv. Jsem sice ještě velmi mlád, ale osud mi položil otázky ohledně dobrých mravů, lásky a smyslu života o něco dříve. K Vašim myšlenkám jsem se dostal zcela náhodou, když jsem listoval učebnicí do politologie, do níž jsem byl tak zapálen. Tehdy jsem si přečetl úryvek o Vašem názoru na demokracii a byl jsem velice překvapen, kolik síly se za Vašimi slovy skrývá. Rozhodl jsem se půjčit si knihu Rozhovory s TGM od Karla Čapka. Tak se ke mně dostaly spisy o Vašich filozofických a etických zásadách, které mě podnítily napsat Vám tento dopis.

Celý svůj život jste nepochybně bojoval za pravdu. Téměř nikdy jste nelhal, a když jste byl přinucen, tak jste odpověděl takovým způsobem, že jste vlastně řekl pravdu, ale dokázal jste zatajit to, co jste nechtěl, aby bylo vyřčeno. I já se snažím co nejméně lhát, někdy to však nejde, nebo spíše to neumím obejít tak dokonale jako Vy. Nicméně nastává horší problém, když pravdu neznáte a tápete po ní ve světě plný iluzí.

Jeden z tvrdých oříšků je odpovědět na otázku po smyslu života. Sám jsem se jí zabýval velmi dlouho a přicházely ke mně různé odpovědi. Odpověď, která mě nejvíce oslovila, byla láska. Ne nadarmo se o ní říká, že je klíčem života, vždyť teprve díky ní poznává člověk pravdu. Dovolím si Vás citovat: "Jen když je člověk k člověku naprosto pravdivý a otevřený, lidé se opravdu poznávají; ale bez lásky není pravdy; bez pravdy a bez lásky nemůže člověk poznat člověka."

Ze všeho nejvíc mě udivuje, jakou důležitou úlohu v demokracii dáváte lásce. Ve Vašich projevech se stále vracejí slova, že "politika má být rozumná a mravná", jinak řečeno, že má být vědecká a přitom vycházet z lásky k člověku. Říkáte, že zákon lásky platí pro společnost a stát stejně jako pro rodinu. Je-li tomu tak, pak je zapotřebí, aby člověk, než nastoupí na politickou dráhu, porozuměl významu lásky v jejím pravém světle. Přestože jsem ještě nezískal tolik zkušeností, abych se mohl kriticky vůči této problematice vyjádřit, musím uznat, že máte pravdu.

Když pozoruji dnešní svět, zjišťuji, že mnoho lidí není úplně samo sebou. Jsou nuceni užívat přetvářky, lži, či dokonce násilí, aby dosáhli "svých" cílů, o nichž, až k nim dojdou, zjistí, že jim život vůbec nenaplňuje a že cíle, které si stanovili, vůbec nesouhlasí s tím, co nám leží v hloubi duše. Není těžké chtít něco, co si od srdce doopravdy přeji, ale najít odvahu to uskutečňovat dobrým a správným způsobem. Pouze tak lze život skutečně naplnit.

Řekl jste Karlu Čapkovi: "Měříme život příliš jednostranně: podle jeho délky, a ne podle jeho velikosti. Myslíme víc na to, jak život prodloužit, než na to, jak jej opravdu naplnit. Mnoho lidí se bojí smrti, ale nedělají si nic z toho, že oni sami a tolik jiných žijí de facto jenom položivotem, bez obsahu, bez lásky, bez radosti." S tím naprosto souhlasím, i já jsem se kdysi bál smrti a toužil jsem po nesmrtelnosti, neboť jsem se obával, co přijde po smrti. Představa, že mé vědomí se rozplyne a zanikne, je dojista depresivní. Avšak je to jen jedna z možných představ a zrovna tato podle mě nevede člověka na úplně správnou cestu. Myslím si, že vede více ke skepsi a strachu, jež by ovlivňoval lidské jednání, což není dle mého názoru to pravé. Člověk, domnívám se, potřebuje naději, avšak ne jako nějaké přesvědčení, nýbrž jako jistotu, že něco z jeho celoživotního úsilí přetrvá a nezmizí jako kapka v moři.

Mluvíte o věčnosti, dovolte mi Vás citovat: "V poznání pravdy, v mravním řádu, v účinné lásce máme už v tomto životě podíl na věčnosti - prodlužujeme svůj život ne o dni nebo o léta, ale o věčnost. Je dobře, že hledíme život člověka prodloužit; ale nadto jej máme zhodnotit." Směřujeme tedy k náboženské tématice, protože věčnost už souvisí s existencí lidských duší, které jsou podle Vás základem demokracie - jejich existence, jak tvrdíte, dokazuje, že rovnost mezi lidmi existuje. I řekl jste: "Svůj důvod pro demokracii mám ve víře v člověka, v jeho hodnotu, v jeho duchovost a nesmrtelnou duši; to je pravá rovnost: věčné věčnému nemůže být lhostejné, věčné nemůže věčného zneužívat, nemůže je vykořisťovávat a znásilňovat." Na smrt vůbec nemyslíte, myslíte na nesmrtnost, která plyne z bohatosti a hodnoty lidského života, lidské duše. A také říkáte, že nesmrtnost duše plyne i z uznání Boha, z víry ve světový řád a spravedlnost. Můj rozum sice ještě stále pochybuje o existenci Boha či duší, nicméně zaobírat se smrtí a tím, co bude následovat potom, díky Vám vypouštím z hlavy. Musím Vám dát zase za pravdu, že bychom se měli zabývat tím, co všechno život přináší. Jen tak prožijeme život plně a doopravdy.

Jako poslední výrok, který bych chtěl citovat, jsem si vybral tento: "Někdy se mi vracívá sen, nevím, odkud se mi vzal, snad z nějakého obrazu: na moři loď a nad ní se naklání anděl s hodinami; čas po čase skane z těch hodin krůpěj do moře a anděl praví: Zas jedna minuta uplynula. Ten sen si vždycky uvědomuji jako výstrahu: Zas jedna minuta uplynula. Dělej, pracuj, dokud tvé minuty plynou." Upozorňujete nás o tom, jak život dokáže být pomíjivý. Když si uvědomím, jaké příležitosti se mi v minulosti naskytly a jak já hlupák jsem se jich nechytil, tak už nedovolím, aby se to v budoucnu opakovalo. Budu bojovat, hledat zákony boží a uskutečňovat je, dokud nedohořím.

Ještě jednou Vám vyslovuji svůj hluboký obdiv a vřelý dík za Váš postoj a projevy. Pro mě nebudete nikdy pouhým jménem pro historiky, ale ušlechtilou osobností, na kterou se bude ještě dlouhou dobu vzpomínat.

Váš obdivovatel

Dinh Duc Viet